
Epizoda podcastu Filozofie všedního dne Ondřeje Vejsady
Než se zamiluješ, zeptej se ho, jak často telefonuje své matce
1. 10. 2026 · 6 min

Epizoda podcastu Filozofie všedního dne Ondřeje Vejsady
1. 10. 2026 · 6 min
Než se zamiluješ, zeptej se ho, jak často volá matce. Ne proto, abys ho soudil, ale protože drobnosti odhalí víc než slova. Láska je krásná – ale často i slepá. A někdy voní jako koláč bez náplně.
Existují dvě věci, které by měly být na seznamu každého rande hned vedle otázky „A jak to máš s dětmi?“ První: Jak často mluvíš se svou matkou. Druhá: Kdo tě naposledy vytočil v tramvaji. Odpovědi na obě otázky mají totiž větší prediktivní hodnotu než astrologický rozbor zrození v pět ráno ve znamení Lva s ascendentem v Rybách.
Abych to vysvětlil – ne proto, že byste měli posuzovat něčí charakter podle vztahu k mamince. Ale protože se z toho (ne)telefonování pozná skoro všechno. Má-li dotyčný v telefonu uloženou „mamča“ a volá jí denně? Pozor, máme tu kandidáta na emoční pupeční šňůru, která nikdy nebyla přestřižena. Pokud ale odpoví „já s ní moc nemluvím, víš, je to složité...“, můžete se těšit na emocionální minové pole s nášlapnými traumaty z dětství. Zlatá střední cesta bývá nejvzácnější – ale kdo z nás se kdy zamiloval do rovnováhy, že?
Vztahový horor vs. komedie v pěti minutách
Na rande (nebo rovnou u seznamky) by měl existovat dotazník s názvem: „Skryté vztahové červené vlajky“. A otázka č. 4 by zněla: „Když jste naštvaný, jste radši sám, nebo vyhodíte odpadky i s košem?“ Protože právě odpověď na tuhle otázku určí, jestli s ním (či s ní) zažijete vztahovou komedii nebo thriller s pracovním názvem „Někdo tu zabíjí city.“
Jenže my ta znamení často nechceme vidět. Zvlášť v zamilovanosti, kdy hormonální elixír zalepí oči jak montér pěnu. Tehdy i žárlivost vypadá jako vášeň, emoční výlevy jako opravdovost a nevyřešené vztahy s ex jako citová hloubka. Člověk by se pak skoro nedivil, kdyby si místo parfému navoněl ego octem a šel do světa doufat, že si toho nikdo nevšimne.
Věci, které nám lidé neříkají – ale ukazují
A teď vážně. Lidské vztahy nejsou složité proto, že by lidé lhali. Jsou složité proto, že lidé mluví pravdu – jen jinak, než čekáme. Mluví pravdu svým tónem, gesty, výběrem slov a výběrem kavárny, kam nás vezmou. Mluví, když říkají „všechno je v pohodě“, a přitom jim cuká oko. Mluví, když se na nás dívají s úsměvem, ale neptají se nikdy zpět.
A my to často vidíme. Ale děláme, že ne. Protože pravda někdy bolí, ale iluze voní jako čerstvě upečený vztahový koláč. Jen se pak často ukáže, že uvnitř není náplň, ale prázdno. A sem tam i zapomenutý hřebík.
A co z toho plyne?
Ne, nechci nikomu radit, aby se na prvním rande ptal na matku a výpadky vzteku. Ale doporučuji jemně pozorovat, co o sobě druzí vyprávějí beze slov. Někdy totiž stačí pár minut a víte všechno – jen to (zatím) nechcete slyšet.
A když už se zamilujete, i přes všechny varovné signály? Pak si aspoň přiznejte, že to nebyla náhoda. Že jsme si vybrali tu jízdu. A že z ní možná bude vztah, možná esej. A možná blogový článek, který si někdo přečte se slovy: „No jo, přesně tohle jsem zažil(a)...“