Epizoda podcastu Poezie v rytmu
Svou violu jsem naladil co možno nejhlouběji – Karel Hlaváček | Mozaika české poezie: Hlasy a otázky
12. 3. 2026 · 5 min
O epizodě
Text písně je inspirován básní „Svou violu jsem naladil co možno nejhlouběji“ od Karla Hlaváčka a přináší temně laděnou hudební meditaci o samotě, melancholii a tichém nočním rozjímání. Zádumčivé tóny violy, stíny večera a křehká naděje vytvářejí obraz citlivé duše naslouchající vzdáleným hlasům noci.
MKP STUDIO - Městská knihovna v Praze
Knihy z epizody
Další epizody
- Holčičko ubohá – Růžena Jesenská | Mozaika české poezie: Hlasy a otázky 10. 8. 2026 · 3 min
- Žlutá růže – Viktor Dyk | Mozaika české poezie: Hlasy a otázky 22. 7. 2026 · 2 min
- Galantní slavnost – Karel Toman | Mozaika české poezie: Hlasy a otázky 22. 7. 2026 · 3 min
- A přece! – Otokar Fischer | Mozaika české poezie: Hlasy a otázky 18. 6. 2026 · 4 min
- Já nejsem vichr – Otokar Fischer | Mozaika české poezie: Hlasy a otázky 18. 6. 2026 · 2 min
- Toman a lesní panna – František Ladislav Čelakovský | Mozaika české poezie: Příběhy a obrazy 27. 5. 2026 · 6 min
- Devátá vlna – Viktor Dyk | Mozaika české poezie: Hlasy a otázky 26. 5. 2026 · 3 min
- Lucifer – Jiří Karásek ze Lvovic | Mozaika české poezie: Hlasy a otázky 26. 5. 2026 · 6 min
- Poutník – Otakar Theer | Mozaika české poezie: Hlasy a otázky 25. 5. 2026 · 3 min
- Z věčných dálek – Otokar Březina | Mozaika české poezie: Hlasy a otázky 6. 5. 2026 · 5 min