O epizodě
Toto je takové osobní povídání o tom, jak jsem chtěla vystoupit z předurčení, ve kterých jsem vyrostla. 🫶
O tom, jak a proč lidi nehodnotím a nechávám je zkrátka "žít v jejich osobním prostoru" a snažím se v lidech vidět to hezké i zranění, která možná v duši mají. ❤️
Proč si neberu věci osobně a co mi to přineslo do mého života. 🗝️ Ne vše se mi vešlo do tohoto podcastu, a tak bude v budoucnu část 2 😉
Knihy z epizody
Další epizody
- #111 Holčička na schodech. Princezna Diana zevnitř 28. 10. 2026 · 22 min
- #110 Co uděláte, když vám blízký napíše: „Večer si musíme promluvit“? 23. 10. 2026 · 25 min
- #120 s Lucií: Lék není jen pilulka. Co se dnes řeší na kongresech, kam jezdí čtyři tisíce lékařů (1) 20. 10. 2026 · 34 min
- #109 s Dominikou (1): Kdy říct ano a kdy konečně ne 19. 7. 2026 · 43 min
- #108 Ženich nudný. Božena Němcová, jak ji ve škole neučí 12. 7. 2026 · 21 min
- #107 s Martinem (2): Kongruence: když to, co říkám, je to, co cítím 5. 7. 2026 · 32 min
- #106 Co uděláte?...když vás někdo pochválí 28. 6. 2026 · 22 min
- #105 Můžeme spolu zůstat kamarádi? 21. 6. 2026 · 32 min
- #104 s Martinem (1): Kdo jsme a proč psychoterapie 13. 6. 2026 · 22 min
- #103 Příběhy za teorií: Virginia Satir 1. 2. 2026 · 23 min