epapyrusOtevřít aplikaci
Čeština s Veronikou

Epizoda podcastu Čeština s Veronikou

# 030 Můj univerzitní život

2. 11. 2026 · 11 min

Knihy k tématu epizody

Ke každé audioknize i e-knize je ukázka zdarma – vyzkoušejte ji hned na webu nebo v aplikaci. Všechny audioknihy →

O epizodě

Jaký byl můj život na univerzitě? Kde a co jsem studovala? To se dozvíš v této epizodě.

Transkript

Ahoj, tady Veronika - motivační lektorka češtiny!

Zdravím tě u další epizody podcastu Čeština s Veronikou.

V dnešní epizodě ti budu vyprávět o svých studijních letech. Dozvíš se, kde jsem studovala a jaký byl můj univerzitní život. Naučíš se i užitečná slova v reálném kontextu a taky něco z české univerzitní kultury.

Transkript k epizodě najdeš na mém webu cestinasveronikou.cz.

Podcast Čeština s Veronikou je pro všechny, kteří si chtějí zlepšovat češtinu s autentickými příběhy ze života motivační lektorky.

Budu moc ráda, když dáš epizodě like nebo napíšeš komentář!

Tak jdeme na to!

Můj univerzitní život

Pět let jsem studovala na Univerzitě Palackého v Olomouci. Už je to docela dlouho - víc než deset let, ale pořád na to ráda vzpomínám. Studovala jsem na filozofické fakultě španělštinu. Teď ti chci ale vyprávět hlavně o tom, jaký byl můj univerzitní život, protože jsem ho měla moc ráda❤️.

Bylo to poprvé, co jsem si mohla dělat, co jsem chtěla, chodit, kam jsem chtěla a vracet se, kdy jsem chtěla a moje rodina nic nevěděla. A to se mi moc líbilo. Byla to taková moje první reálná "svoboda"🕊️, kterou jsem si hned zamilovala.

V Olomouci jsem bydlela na koleji🏢 - ubytování pro studenty. Možná to nebylo vždycky úplně pohodlné, ale mně se to v té době líbilo. Na pokoji jsme byly tři. V dalším pokoji byly také tři studentky a dohromady jsme měly společnou koupelnu🚿 a na chodbě ledničku a rychlovarnou konev. Kuchyňka byla jenom jedna pro celé patro, ale chodila jsem tam jenom o víkendu, když jsem na koleji zůstala, a o víkendech byla zavřená menza.

Menza je univerzitní jídelna🍽️, kam jsme jako studenti mohli chodit na hodně levné jídlo. Nevím, jaké jsou ceny teď, ale když jsem byla na univerzitě, platila jsem za oběd v menze 30 až 50Kč. Oběd jsem si objednala v univerzitním systému, kde jsem taky zaplatila a potom jsem v jídelně jenom pípla kartičkou💳 a dostala objednané jídlo.

Na koleji jsme každá měla v pokoji svůj psací stůl, skříňku a postel🛏️. Jedna postel byla dvoupatrová, ale já jsem přijela na kolej vždycky jako první, abych si mohla postel vybrat a měla svoji samostatnou. Nikdy jsem nechtěla spát na dvoupatrové a naštěstí jsem nemusela. Postel a stůl tvořily (dělaly) můj osobní prostor.

První rok byl na koleji nejtěžší, protože jsem ještě nikoho neznala, ale brzy jsem si našla kamarády. Další roky jsem na koleji bydlela se dvěma kamarádkami, které mi byly hodně blízké a každý den jsme spolu měly zajímavé debaty💬. Často jsme spolu mluvily o univerzitních věcech. A protože obě moje spolubydlící studovaly speciální pedagogiku, byla pro mě jejich témata často velmi zajímavá a naučila jsem se od nich spoustu důležitých věcí. Večer jsme se taky často dívaly na seriály nebo filmy a každý týden jsme zašly alespoň jednou na pivo🍺 do nějaké studentské hospody. A těch bylo v Olomouci opravdu hodně.

Na kolej jsem jezdila každou neděli vlakem🚆. S sebou jsem vždycky měla velkou sportovní tašku přes rameno a v ní oblečení a někdy i jídlo a další věci z domu. Přes druhé rameno jsem měla přehozenou brašnu💼 (tašku) s notebookem💻. Někdy jsem jela od rodičů z Chrudimi do Pardubic a pak dalším vlakem z Pardubic do Olomouce. Jindy jsem zase jela od přítele z Moravan, to je malá vesnice, kde bydlel se svými rodiči. V tom případě jsem musela jet osobákem (osobním vlakem) do Chocně a tam jsem přestoupila na rychlík do Olomouce. Cesta trvala dohromady asi dvě hodiny a ve vlaku jsem si většinou četla📚, poslouchala hudbu🎧 nebo se dívala na seriál, takže to rychle utíkalo (čas šel rychle).

O víkendech jsem chtěla být vždycky s partnerem, takže jsem buď jezdila já za ním nebo on za mnou do Olomouce. Když za mnou přijel, byl se mnou na koleji. Moje spolubydlící tam na víkend skoro nikdy nezůstávaly, a tak jsme tam byli spolu a spali na mojí jednolůžkové posteli🛏️.

Na koleji oficiálně být nesměl, mohli tam být jenom studenti, kteří tam opravdu bydleli a měli kolejní průkazku (kartičku). Kolej měla totiž takovou recepci, kde vždycky seděla recepční. Obvykle jsme jí říkali "kolejbába" a když jsme přišli na kolej pozdě v noci, chtěla někdy vidět naši průkazku, aby věděla, že tam opravdu patříme (=jsme tam oficiálně). Většinou nás ale úplně ignorovala a její role byla spíš prodávat sušenky🍪 a bagety🥖, které jsme si u ní mohli koupit.

Nikdy jsme s ní problém neměli. Přítel byl taky student, jenom na jiné univerzitě. Pro všechny případy si ale v grafickém programu udělal svoji vlastní kolejní průkazku, na kterou si nalepil fotku📷 a která vypadala opravdu věrohodně (=opravdově). Myslím, že ji nikdy ale použít nemusel.

A tak jsme spolu na koleji během mého studia strávili docela dost víkendů.

Kromě toho, že jsem každý týden chodila se spolužáky do hospody, vinárny🍷 nebo na nějakou další večerní akci, jsem taky pravidelně sportovala🏃‍♀️. Univerzita měla svůj vlastní sportovní program. Jako studenti univerzity jsme si mohli za

Další epizody