epapyrusOtevřít aplikaci
Skutočné Kriminálne Príbehy

Epizoda podcastu Skutočné Kriminálne Príbehy

Balíkový vrah: stopa modré barvy a jeden prodavač

8. 11. 2026 · 21 min

Knihy k tématu epizody

Ke každé audioknize i e-knize je ukázka zdarma – vyzkoušejte ji hned na webu nebo v aplikaci. Všechny audioknihy →

O epizodě

Dvacátého čtvrtého srpna 2001 otevřeli pracovníci pošty v Poštovské ulici v Brně balík, který nešlo doručit. Byl adresovaný jistému Janu Zahradilovi na brněnskou adresu — jenže ten člověk neexistoval a ta adresa také ne. Byly v něm lidské ostatky. Hned druhý den se objevil druhý balík, tentokrát na brněnském hlavním nádraží, adresovaný neexistujícímu Stanislavu Divíšovi do Uherského Hradiště.

Vymyšlená jména a vymyšlené adresy byly první skutečnou informací, kterou vyšetřovatelé z případu dostali. Kdyby chtěl pachatel ostatky zlikvidovat, existují jednodušší způsoby. Kdyby je chtěl někomu poslat, použil by skutečnou adresu. Takhle věděl, co se se zásilkou stane: nikam nedojde a někdo ji na poště otevře. A na poště jsou razítka. Oba balíky byly podány v Praze — jeden v Praze 4, druhý v Praze 10. Objevily se na Moravě, ale odesílatel byl na opačném konci republiky.

Tím ovšem výhody skončily. Policie neměla jméno oběti, neměla celé tělo, neměla podezřelého a neměla svědka. Několikadenní pátrání nepřineslo nic. Bez identity oběti nemá takové vyšetřování kam jít, protože všechno, co vede k pachateli, obvykle vede přes oběť.

Případ odemkla stopa modré barvy nalezená mezi ostatky. Nešlo o lak na nehty ani o nátěr z bytu — pocházela ze švédské pily, která se v té době v Praze prodávala jen v několika málo obchodech. Z neidentifikovatelných ostatků se tím stala otázka, na kterou šlo odpovědět: kdo si v Praze koupil tuhle konkrétní pilu? Policie obchody obešla a v jednom z nich si prodavač vzpomněl na zákazníka. Popsal ho. Žádný otisk prstu, žádná kamera, žádný svědek činu — výrobek s krátkým seznamem prodejen a paměť jednoho člověka za pultem.

Tím zákazníkem byl Martin Vostárek, dvaatřicetiletý soukromý detektiv z Prahy. Jeho přítelkyně Naďa Nováková, stejně stará, se s ním chtěla rozejít a začínala vztah s někým jiným. Přátelé i jeho bývalá partnerka ho shodně popisovali jako žárlivého, násilného a kontrolujícího; bývalá partnerka uvedla, že jim v posteli ležela mezi nimi nabitá zbraň. A několik dní předtím, než se objevily balíky, přišel Vostárek sám na policii nahlásit, že jeho přítelkyně beze stopy zmizela.

Konfrontován s důkazy se přiznal k tomu, co udělal s tělem, ale trval na své verzi: že se pohádali, že ji udeřil do hlavy a že ji druhý den ráno našel mrtvou ve vaně. Pitva zjistila zlomeninu lebky a uškrcení — dva mechanismy, ne jeden. Znalci u něj nenašli žádnou duševní nemoc ani deviaci, popsali ho jako egocentrického narcistu bez pocitu viny a psycholog Slavomír Hubálek shrnul motiv tak, že vražda byla pro Vostárka jediný způsob, jak „zachránit velkou lásku“. Městský soud v Praze ho 25. dubna 2002 odsoudil na čtrnáct let. A znalci k tomu dodali větu, která je u tohoto případu nejvíc proti očekávání: kdyby se byl přiznal hned a kdyby ostatky neposílal poštou, dostal by pravděpodobně méně.

Klíčová slova: Martin Vostárek, balíkový vrah, Naďa Nováková, Praha, Brno, Městský soud v Praze, české kriminální případy, true crime, 2001, vyšetřování, kriminalistika

🔊 Epizoda je zpracována pomocí umělé inteligence.

⚠️ Obsah pro dospělé posluchače (18+).

Další epizody